Užívané části: pupeny

Popis: velmi rozšířený keř. který má rád čerstvou, kyprou a úrodnou půdu. Je to světlomilná dřevina, která zlepšuje kvalitu půdy. Alkalizuje totiž kyselé půdy. Líska kolonizuje mladý podrost, svahy, živé ploty a často roste společně s několika druhy stromů, jako dub, jilm, habr či olše.

Tradiční užití (pupeny): líska je keřem rostoucím v mírném podnebí, který miluje slunce a má velký ekologický rozsah. Mění pH půdy svými zásaditými listy, umožňujícími výskyt i dalších druhů tím, že zlepšují a posilují kvalitu půdy. Je to tedy lék, který se široce užívá v kombinaci s dalšími léky, protože zesiluje účinek dalších rostlin. Jeho činnost se projevuje u všech druhů metabolizmu s výjimkou cukrů.

Líska představuje jeden z multifunkčních léků gemmoterapie.

V oblasti plic působí líska jako drenážní prostředek, především při kardio-plicních projevech s fibrosklerózním profilem. Předepisuje se při plicních stázách (váznutí krevního oběhu), plicní skleróze, bronchitidě, rozedmě plic a při astmatu doprovázeném rozedmou.

Co se oběhového systému týče, působení lísky se projevuje při chudokrevnosti z nedostatku chrómu, jejíž původ je v trávicím ústrojí (krvácení do střev) nebo v oblasti jater (lískový olej působí rovněž proti chudokrevnosti). Jinak napomáhá syntéze červených krvinek v kostní dřeni (erytropoiéza). Líska účinkuje při oběhových stázách, kterou vedou zejména к výskytu městkových vředů. Jakožto celkový prostředek srážlivosti krve účinné pomáhá při trombózách, snižuje hladinu cholesterolu a působí při odumírání tkáně v končetinách, které mohou vést ke stařecké sněti. Je to rovněž lék na zánět tepen, především v případě dolních končetin nebo zánětu tepny, které vedou ke sněti. Pomáhá rovněž pacientům s komatěním tepen a nízkým krevním tlakem.

Při léčbě jater představuje líska společně s jalovcem jeden z nejúčinnějších léků pigmentové či alkoholické cirhózy (nikoli cirhózou vzniklé z vodnatelnosti břišní). Líska nám prokáže službu rovněž při jaterní steatóze.

V oblasti nervů je líska užitečným prostředkem na obnovení rovnováhy, po němž sáhneme při depresích, neurovegetativní nerovnováze či poruchách trávení.

Její účinek na ledviny se projevuje ve vstřebání otoků dolních končetin.

• Ledvinové ústrojí - otoky dolních končetin, reminarelizace

• Oběhový systém – stázy, stařecká sněť, trombóza, chudokrevnost z nedostatku chrómu (trávicí choroba) nebo cirhóza, stimuluje tvorbu červených krvinek, zánět tepny, snižuje hladinu cholesterolu, globálně snižuje srážlivost krve, odúmrť končetin, kornatění tepen, nízký krevní tlak, městkové a nekrotické vředy

• Plícní ústrojí - rozedma plic, plicní stáze, denáž plic, astma, plicní skleróza, zánět průdušek

• Nervový systém - bolesti hlavy, obnovení rovnováhy, neurovegetativní nerovnováha, poruchy trávení, neuralgie, antidepresivum

• Játra - nedostatečná činnost jater, steatóza

Dávkování tinktury (pupeny): obvyklá doporučená dávka tinktury je hmotnost osoby v kg = počet kapek denně. Dávku ideálně rozdělíme na 3 dílčí dávky. Příklad: osoba 63 kg = 63 kapek denně; ideálně ráno 21 kapek, odpoledne 21 kapek, večer 21 kapek.

TIP: tinkturu lze nakapat do sklenice s vodou, případně čajem. Pro osoby nesnášející alkohol nebo nemohoucí alkohol, lze tinkturu nakapat do sklenice s horkou vodou, nechat odstát a poté vypít. Alkohol se z větší míry vypaří.

Citace textu:
Korbelář, Jaroslav. Naše rostliny v lékařství. 3. vydání. Praha: Avicenum Zdravotnické nakladatelství, 1970. 500 stran. 
Andrianne, Philippe. Velká kniha gemmoterapie. 1. vydání. Olomouc: Fontána, 2007. 262 stran. ISBN 978-80-7336-382-6